Nově!!!
Zvířecí omalovánky podle abecedy (nejen) pro děti. Omalovánky jsou už i v druhé variantě, a to s krátkými říkankami. Určitě nezůstane jen u jedné varianty. Objednat si můžete na markethrubesova@seznam.cz.

Níže uvedené knížky jsem sepsala od roku 2010 do roku 2016. Všechny si můžete zakoupit za 50 Kč. Součástí Popletových knih je také záložka (a Popletův podpis).

Každá má 38 stran, formát A5, kroužková vazba, tvrdé desky.

V současné době pracuji (už poněkud dlouhou 🙂 ) na své první  novele Ve stínu.  Ukázka z textu

Ukázky z knížek si můžete přečíst níže. Zde je jedna z mých oblíbených: Zdrobnělinky

⇒“Převážně nevážně, vůbec ne rozvážně,  především odvážně sepsané sonety rádoby poety.“

Říjen 2010

⇒ „Pouze pro odvážné a opět nevážné sonety poety Poplety.“

Prosinec 2010

⇒ „Převážně nevážně rozvážné sonety poety poplety potřetí.“

Únor 2011

⇒ „In Popletoriam“

Červenec 2011

⇒ „Popletova popletená popletencyklopedie“

Leden 2012

⇒ „Popletománie“

Březen 2014

⇒ „Popletený Popleta“

Leden 2016

Vydané knížky

 

Ukázky

Popleta 1

Poetická chvilka pařezu a bedly
Za loukou, u stráně,
u lesa, za keřem
povídá bedla si s pařezem:
„Vy, pane bez hlavy, jakpak se máte?“
„Vy, paní s kloboukem, pročpak se ptáte?
„Baví vás, že všichni vidí Vám do krku?“
„A Vás, Bedlo, už někdo požádal o ruku?“
Jak se tak špičkují,
v mechu si libují,
přichází houbař,
na pařez usedá,
vydloubne bedlu,
na světlo pozvedá.
Šťastná je velice,
užuž se vidí v houbové polívce.
Pokyne na pařez kloboukem:
„Mějte se krásně, pařezi usedlý!“
Najednou, hozena obloukem,
bedla se napíchne na jedli.
Pařez se za břicho popadá:
„Váš let byl, panečku, paráda.“
Visící bedla trochu se mračí,
chtěla být řízkem s maštěnou kaší.
A teď tu visí na větev nabodlá,
změnila názor,
uschnout se rozhodla.

Myšky
Svěřuje se myška myšce:
„Včera vyčetla jsem v knížce,
že prý šedé myši velmi špatně slyší.“
„Cože?“ reaguje druhá:
„Kdeže byla duha?“
„A že prý vůbec nejí sýry,
kort ne ty, co mají díry.“
Ukousne si Hermelínu,
i ta druhá chytne slinu.
Zblajznou Ementálu půlku,
ukusují chleba kůrku.
Ze slaniny ukrojí si,
pásky kalhot povolí si.
Zakousnou se do Javoru,
pokračují v rozhovoru.
„A že prý zrak špatný máme.“
„Přesně! Taky mám chuť na lasagne!
Skočím pro ně do krámu.“
Rozběhne se a naráží do trámu.
Hlava se jí točí,
v sloup obrací oči.
A ta první, chytrá, myška,
co večery tráví v knížkách,
na lasagne zapomene,
na druhou myš nevzpomene,
utře fousky od sýra,
ta praštěná umírá.

---

Popleta 2

Pyžamo
Jednou ráno po flámu,zašla jsem si do krámu.
Mrzlo, že až praštilo,nijak mi to vadilo.
Soužila mě strašná žízeň a hlad víc než veliký,
zašla jsem si pro colu, podmáslí a rohlíky.
Nejdřív jsem si chtěla vzít jen něco ze své lednice,
jenže tam se nacházel jen ocet a dvě vejce.
Z toho bych se nenajedla, a tak jsem se teda zvedla,
vyrazila na nákup, těšila se na nášup.
Asi brzo umřu, pokud se hned nenajím,
proč se na mě lidi tak strašně divně dívají?
Asi nejspíš poznali, že včera jsme se nadrali.
Na lidi se nedívám, pečlivě si vybírám,
co si k jídlu dám.
Bože! Já hlad mám.
A náhle slyším za zády smích poněkud tlumený,
za mnou stojí pán celý v kůži oděný.
Se zájmem mě pozoruje a pak tiše říká:
„Nechci býti drzý, ale asi jste se nepřevlíkla.“
Teď už chápu, proč jsem byla pro smích všem těm lidem cizím,
neotálím, platím nákup a z Alberta rychle mizím.
Já tehdy ráno po flámu vyrazila do krámu
jen v proužkovaném pyžamu.

Nosál
Nosál velký frňák měl a ostatním záviděl
jejich malé nosíky. Jeho byl fakt veliký.
Ani chvilku neváhal, na ORL zavolal.
Že prý pěkně prosí poopravit nosík,
a tak žádá doktora, ať za kratinkou dobu
mu v nos předělá skobu.
Ten však řekl:„Je mi líto, moje ruce nespraví to.
Plastiky já nedělám, jiné zaměření mám.
Tak promiňte. Snad chápete.
Ale jestli chrápete, tak sem klidně zajděte.
A trápí vás vleklá rýma? Nejen, když je zima?
No tak to je potom prima!
Vyhovuje osmá ráno? Pokud ano, ujednáno.“
Nos mu sice dlouhý zůstal, ale chrápat rázem ustal
dýchá se mu lehce, na plastiku už jít nechce.

---

Popleta 3

Cizí žena v mojí posteli
Když jsem jednou přišla domů,
co viděla jsem, mi nebral rozum.
Bylo to, myslím v neděli,
když našla jsem je v posteli.
V mých peřinách neoděna
válela se cizí žena,
s vnadným tělem jak má být.
Možná jsem si spletla byt.
Vskutku byla skvostná.
Otázku či také ctnostná
radši nechám stranou.
A zdali byla pannou?
Při pohledu na přítele,
jež nevěděl, co se děje
a měl trenky v půli lýtek,
prohlašuji bez servítek,
že zcela jistě panna byla
a taky možná mořská víla,
maková panenka,
z Mrazíka Nastěnka,
princezna Zlatovláska,
od Netvora Kráska,
otrávená Sněhurka,
ušlápnutá Popelka.
Na pohádky nevěřím,
takže stěží uvěřím
přítelově vysvětlení,
že jak to vidím, tak to není.

Kocovina
Dlouhá sprcha, silný turek, k tomu nálev od okurek.
Dělala jsem voloviny, chci se zbavit kocoviny.
Nedělám si iluze, že něco z toho pomůže.
Jak po pařbě neumřít? Recept přece musí být!
Už pár let hledám způsob, jak se toho zbavit.
A tak proto musím zase příští týden zajít kalit.

---

Popleta 4

Zase nic
Dnes jsem zase bez mozku, a tak trochu za trosku,
energie chybí, to málo se mi líbí,
bez nálady s husí kůží, ale potěšena růží,
pokouším se smát, ač se mi chce spát.

Opilec
Od paseky mezi buky
vycházejí divné zvuky.
Doléhají do vesnice,
zoufalé jsou převelice.
Zvuky plné bezmoci,
šířící se do noci,
drásavé a temné
nejsou asi trochu jemné.
Opilec se vrací z pitky,
z kola spadl mezi kytky.
Zaplul hlavou do bodláčí,
leč zvedl se a opět kráčí.
Kolo nechal ležet,
pokusil se běžet,
ale praštil s sebou do jetele
a bylo mu u prdele,
že si rozbil palici,
že nedošel k vesnici.
Snahu vstát už zabalil,
z břicha na bok převalil,
přestal řvát a budit ves,
jeho chyba, že tam lez,
že vypil rumů za tři muže,
za to přeci sám si může.

---

Popleta 5

Teplý Oto
Dvě černočerné vrány
sedly si na kliku brány.
Začalo se smrákat,
když začaly krákat.
Hádaly se o to,
zdali havran Oto
o jednu z nich stojí.
A on se zatím chudák bojí,
aby nebyl stažen z kůže
za to, že má radši muže.
Tedy spíše havrany,
a že kašle na vrány.

Justin Bieber
Od chvíle, kdy potkala jsem Justina,
přítel ho strašlivě proklíná.
Já nemohu z Justina spustit oči,
přítel mi hrozí, že z mostu skočí.
Jenom Biebra v srdci mám,
přítele se klidně vzdám.
Justine Biebere, ty jsi mé všecko!
A je mi fuk, že jsi nezralé děcko!
Máš zlato v hrdle a andělskou tvář.
Ještě Ti schází nad hlavou svatozář.

---

Popleta 6

Skřítek
Skřítek lesní strašně běsní,
ztratil totiž skřítkovou.
Nechápu, proč tolik teskní,
má teď prostor pro novou

Ráno
Dvě minuty po páté nevypadám vysmátě.
Velký pytle pod očima, navíc je mi teda zima.
Ale chce to, přátelé, vstávat hlavně vesele

---

Popleta 7

Večerní zamyšlení ve sprše – něco o mně
„Jednou v euforickym stavu
v oblacích mám hlavu.
Jindy se válim po zemi,
že brzo umřu, zdá se mi.
Proč bych měla bejt stabilní,
když baví mě bejt labilní.“

Libeček
Dal mi včera dědeček ze zahrádky libeček.
Teda taťka, samozřejmě,
aby všem to bylo zřejmé.
Libečku se u něj daří,
teď u se v mém hrnci vaří.
Do party má brambory,
mrkev, česnek, cibuli,
k tomu řepy kebuli.
Plavou si tam vesele.
Dnes je skvělá neděle.
Libečkem mi voní byt.
Polívka je, jak má být.

Sousedů křeček
Moji sousedi maj křečka.
Aby nebyla z něj bečka,
koupili mu běhátko.
A mně hrábne zakrátko.
Křeček běhá celou noc
a já křičím o pomoc!
Jestli vrzat nepřestane,
brzy se mu něco stane!
Vezmu na něj plácačku
a křeček bude na sračku!